Diddley z Kamilkové zahrady - Medulka, Medulinka, Medík......

             Narodila jsem se mamince Blueberry z Kamilkové zahrady a tatínkovi Casanova Pupo – Hiachi v Jihlavě. Okolo mne jsem od začátku cítila další sourozence, 4 brášky a jednu sestřičku. Když nás začali konečně nožičky trochu poslouchat, naučili jsme se spoustu báječných nových věcí, jako například : poskakování, sápání se po mamince, praní se sourozenci, trhání novin našima zoubkama a jiné bohulibé činnosti. Pak k nám domů začali jezdit cizí lidé. Nebylo to vůbec špatné, návštěva se vychovaně zouvala a k nám do ohrádky chodili jen v ponožkách, což je vynikající materiál na vyzkoušení našich zoubkových jehliček v papulce !

Jednoho dne, myslím, že to bylo v pátek navečer, přijela i paní s pánem, no myslím, že pán moc důležitý nebyl, protože si sedl na židli a nám se moc nevěnoval, ale voňavá paní si k nám hned vlezla a začala nás hladit a pusinkovat a mluvila takovým legračním milým hlasem. Z hovoru té paní s chovatelkou jsem vyrozuměla, že se přijela podívat NA MNE a že se rozhodne, jestli si mne odveze do nového domova a nebo ne. Podle zaslané fotečky viděla, že jsem pěkně tmavá a vypadám jako čertík. Jednu chvíli to už vypadalo, že by si snad radši místo mne vzala domů mého nahatého brášku, on se pořád vnucoval a chtěl se chovat, tak jsem musela rychle zapracovat a začít se vnucovat taky, a pokud možno ještě víc a mileji. Které štěně by se vzdalo bez boje budoucí paničky, která je tak voňavá, ( později jsem zjistila, že je to od dalších malých psích kamarádů ) a milá a určitě se u ni budu mít moc dobře. Oddechla jsem si, až když mne, teď už MOJE panička, zvedla do náručí a pošeptala mi do ouška, že jsem vyhrála a že si mne odveze do nového domova.

Pravda, po cestě jsem se moc nevyznamenala, protože jsem se 2 x poblinkala, ale panička se nezlobila, protože měla na klíně starší čistý ručník a na něm savou plínku, kterou jenom vyměnila a jelo se dál. Ještě jsem zaslechla, jak povídala páníčkovi, že doufá, že se mi v autě nebude dělat špatně i v budoucnu, protože by to nebylo to pravé na výstavy… Nevím, jaké výstavy to myslela, ale já si řekla, že už se budu chovat vždycky jenom jako vychovaný pejsek a v autě se už nepoblinkám.

Do nového domova jsem přijeli večer, a když jsem se mohla pořádně porozhlédnout, byla jsem nadšená ! Byli tu malí čivaví kamarádi, byla jsem velká skoro jako oni a krásně se s nimi honilo a hrálo na praní. Zvláště s dlouhosrstou čivavičkou Cherrynkou jsme si padly do očka a staly se z nás velké kamarádky. Mohla jsem od začátku běhat po celém velkém bytě ( u chovatelky jenom v ohrádce a občas po malé kuchyni ) a nakonec to nejlepší na konec – spím v posteli s paničkou !!!!! Ocitla jsem se v psím ráji… … .. Chodíme každou chvíli ven na zahradu, kde se báječně běhá, akorát občas při běhu z kopce jaksi zakopnu o svojí kebulku, ale to neva, hned se postavím zase na všechny 4 tlapky a běžím za něčím tuze zajímavým dále.

 

                          

 

Jak tak rostu, panička mě začíná „ kosmetit a láznit „ ta koupel mi teda vůbec nevadí, to stojím dokonce s ocáskem stočeným nad hřbet, z fénu strach taky nemám, ale to česání je takové tahací a trvá to strašně dlouho, když si ostatní hafíci hrají ve vedlejším pokoji… ..Ale holit čumáček elektrickým strojkem si teda rozhodně nenechám a taky to dávám jaksepatří znát !!! Nakonec panička uzná, že bohužel není chobotnice, aby mě udržela a zároveň holila a zavolá si pomocníka. Ještě chvíli bojuji, ale pak podléhám. Nakonec proč se namáhat, když jsem později zjistila, že když to chvilku vydržím, dostanu od paničky nějakou mňaminku do papulky.. Při druhém holení za 14 dní už panička jenom zírá, jak jsem vzorný pejsáček a ani se při holení nehnu a necukám sebou. Takže už mě na stole ani nemusí držet. Holt jsem velmi učenlivá a je jen otázka času, kdy to pochopí i panička,… ..

 

                               

                                                                                                                        

Chloupky mi už pěkně rostou do délky, panička mne sebou bere na výstavy, kde se vystavují naše čivavičky, abych si zvykala, a tam také nakupuje i kosmetiku pro mne.

Mám i dvě nové kombinézky, jednu na zimu s kožešinkou a jednu na ven při špatném a mokrém počasí. ( z těch vypůjčených už jsem vyrostla a tak mi konečně mohla panička koupit zbrusu nové a krááásnééé… .. ) K Vánocům jsem dostala i Necéser, kterýžto je mi ukradený, protože není k jídlu ani ke hraní, ale panička si tam ukládá všechny moje mašličky, sponečky, skřipečky a jiné „ nezbytnosti “ pro úpravu mé srsti. Ovšem panička, když mě češe, tak říká, že nemám chlupy, ale vlááásky… … a mně se to taky líbí, když se věnuje jenom mně a kartáčem mne pěkně podrbá po tělíčku… ..

Když se to tak vezme, myslím, že se mám velmi dobře, bydlím ve velkém domě se zahradou, jezdím na výstavy, cvičák a kamkoliv je to možné se mnou jet, díváme se spolu na televizi, teda spíš ONA ( jako panička ) čučí do monitoru PC a já se jí rozložím na klín. Občas si podložím hlavinku klávesnicí, což se jaksi paňulce moc nepáčí, protože pak to prý vypadá, jako by byla analfabet a neuměla ani psát, co jí vyleze na monitoru na písmenka… . No to je ale její starost, že… .

Mám moc ráda všechny lidi, za což mne každou chvíli někdo hladí a obdivuje mojí srst, ale stejně si pořád hlídám paničku, co kdyby se náááhodou rozhodla někam jít a já bych si toho nevšimla ??? Ona je totiž toho názoru, že si jí musím hlídat sama, a tak to radši taky dělám… . Co si člověk – nebo vlastně pes neudělá a neohlídá sám… … Kdepááák, já si jí radši ohlídám , komupak by se probírala vláskama ????

Ale nemyslete si, že jsem nějaké cukrátko – to fakt ne, my chodíme ven i v zimě, všichni pejskové, a jakpak si užíváme i sněhu !!! Nebo si panička vezme svoje 2 ovčandy, mne oblíkne do oblečku a vyrazíme na prochajdu mezi pole a louky.V hlubokém sněhu dá chůze zabrat nejvíc paničce, ta tam zapadá do půlky holení, ovčandy jen tak trochu a já se jen tak vznáším jako obláček… ..